Paříži se někdy přezdívá město světel, a nutno přiznat, že oprávněně. Ani toto pojmenování přesto není a nemůže být úplné. Vždy dobře informovaná, maximálně výřečná, a samozřejmě kdo chce, tak i romantická. Podobné příměry slýcháme v souvislosti s duchem hlavního města Francie neméně často, přičemž jejich oprávněnost si zpravidla dovolí zpochybnit jen málokdo. V každém případě jde o jedno z nejoblíbenějších míst světa, k němuž své ruce s nadějí vztahuje téměř každý: úspěšný zde hledají odpočinek a několikadenní odměnu za stále se zrychlující pracovní tempo, ztroskotanci pak naopak přemýšlí o nových začátcích a tlusté čáře za minulostí. Paříž je město, které se umí zavděčit každému.
Metropole země Galského kohouta tvořící jeden ze samostatných správních celků Francie (tzv. Departementy) spolu se svými předměstími obývá více než 12 milionů obyvatel, čili jde o nejlidnatější městskou oblast Evropské unie, přičemž obyvatel vlastního města je z tohoto čísla pouhá jedna šestina!
Paříž se rozkládá na tzv. Pařížské pánvi, což je pruh území mezi přímořskou Bretaní a vnitrozemským Alsaskem, jež je v zásadě hornatého rázu, což pochopitelně nezůstalo bez vlivu na charakter zdejšího počasí. To se ze všeho nejvíce vyznačuje především svojí nevyzpytatelností: roční úhrn srážek je v oblasti nejmenší v zemi, ale zároveň se nedá příliš sázet na to, kdy a kde vás déšť (ne)zastihne. Průměrné teploty se zde v červenci pohybují kolem 19 °C, v zimních měsících lehce nad nulou.
Rozhodnete-li se vypravit do Paříže, bylo by opravdovým hříchem zůstat pouze u okouzlení z jejich ulic a venkovním posezení v některých ze stovek kaváren, které ve městě představují jeden z nejvýznamnějších druhů veřejných míst. Jakkoliv by to bylo příjemné a člověk by se ani v nejmenším po svém návratu necítil ošizen, vyznačte si v pomyslné mapě vaší návštěvy přinejmenším tři uzlové body, bez nichž návštěva města nikdy nemůže být braná za alespoň trochu poctivou. Těmi jsou za prvé návštěva pařížského Louvru, nejznámějšího a možná i nejzajímavějšího muzea na světě, za druhé prohlídka nejslavnější katedrály světa Notre Dame, a konečně výstup na vrchol dominanty celého města, do roku 1930 nejvyšší budovy světa – Eiffelovy věže.
Po absolvování tohoto naprosto základního okruhu musíme doporučit rovněž návštěvu čtvrti jež přinejmenším v minulosti ve městě ztělesňovala jeho nejpařížštější tvář – slavnou čtvrť Montmartre, jejíž název se odvozuje od pahorku na němž její ulice leží, a kde také můžeme najít slavný kabaret Moulin Rouge, o němž jako o místě své kariéry sní tisíce nevěstek z barů pochybné pověsti, jimiž je posázeno každé větší evropské město.
Podobné míře proslulosti jako kabaret Moulin Rouge se na Montmartru těší také kostel položený na jeho nejvyšším bodu – Bazilika Sacré-Coeur, která, přestože zaujme neobvyklou kombinací prvků románského a byzantského stavebního slohu, byla dokončena až po první světové válce.
Pevnou součástí každého slušného průvodce Paříží potom bývá také alespoň krátká zmínka o Picassově muzeu, galerii fungující v prostorách Hotelu Salé, který najdete na ulici De Thorigny ve čtvrti Marais. Ten na začátku druhé poloviny 17. století postavil královský výběrčí daní, který zbohatl na vybírání daní ze soli. Pozornost si tak zaslouží i samotná budova hotelu, jež často bývá pokládána za nejkrásnější historický dům v této části Paříže.
Pokud jde o vlastní expozici, od roku 1979 je Hotel Sol´ místem, kde se lze bezprostředně seznámit s Picassovými pracemi vzniklými ve všech obdobích jeho tvůrčí dráhy, stejně tak jsou ve zdejší sbírce zastoupeny díla vzniklá všemi technikami, jimž se slavný malíř během svého života věnoval. V Picassově muzeu je tak v současnosti uloženo jeho přes 3000 (!) děl – obrazů, keramiky, kreseb. K tomu je nutno připočíst umělcovu osobní sbírku děl jeho přátel, kde návštěvník najde taková jména, jako jsou Cézanne, Matisse nebo Degas.
Zdroj foto: Pixabay