Od sjednocení města jež následovalo po pádu Berlínské zdi toto hlavní a největší město Německa urazilo pořádný kus cesty. Ze schizofrenního města zasaženého nuceným rozdělením, kde téměř nebylo okamžiku v němž by člověk mohl zapomenout na existenci zlověstné zdi, která svou mrazivou přítomností protínala dříve celistvou tkáň města, nám během dvou desetiletí téměř před očima vyrašila skutečná světová metropole. Doba, kdy svatá trojice New York – Londýn – Paříž určovala trendy v architektuře, umění a módě na dlouhá léta dopředu je již nenávratně pryč. Z tohoto piedestalu světových inovací prakticky všech oblastí lidského konání ji sesadil právě Berlín. Je proto jasné, že jen málo míst na Zemi dnes může svým návštěvníkům nabídnout natolik vzrušující podívanou.
Berlín leží v severovýchodní části Německa, asi sedmdesát kilometrů od polských hranic, a to na řece Sprévě. Kromě ní se na území města rozkládá i mnoho dalších vodních ploch, zejména jezer, jakož i často poměrně rozsáhlých kusů lesa. Společně tyto části pokrývají téměř čtvrtinu(!) rozlohy města.
Pokud jde o samotné město, je nutno přiznat, že je velice obtížné na krátkém prostoru zachytit jeho skutečnou tvář. Mluví-li se o Berlíně jako o jednom z nejvíce fascinujících měst současnosti, má na tom svůj podíl především to, že jde o město, v jehož ulicích se může bez problémů schovat a cítit se jako doma velice brzy prakticky každý.
Město jako takové se totiž příčí všem pokusům o jednoznačný popis – můžete se tak zde nechat unést luxusem bulváru Kürfurstendamm s jeho obchody definujícími podobu nejsoučasnější trendů, stejně jako nad touto třídou ohrnovat nos v bezpečném azylu bohémské čtvrti Kreuzberg. Futuristický Potzdamer Platz překypující posledními výkřiky současné architektury ze skla a oceli pro změnu naznačuje, že stejně tak je možné, že přichází nový věk, který z obou těchto míst brzy udělá pouhé skanzeny mrtvých životních stylů.
Kvůli neuvěřitelné rozmanitosti podob jeho zástavby se proto o Berlínu často mluví jako o tavícím kotlíku právě co do různých přístupů k architektuře. Nejde jen o to, že v Berlíně můžete navštívit fascinující stavbu Říšského sněmu, stejně jako činžovní domy postavené v nejsyrovějších podobách panelu sedmdesátých let. Důležitost dnešního Berlína totiž spočívá především v tom, že mnohé zdejší proluky dostaly do rukou nejinovativnější jména současné světové architektury, kterým zde často bylo umožněno chopit se svojí práce skutečně ve velkém stylu.
I přes velký prostor, který si ve městě uhájili nejroztodivnější experimentátoři s možnými podobami dnešní kultury, Berlín není jen městem inovací a zapomínáním na minulé. Asi nejsilněji je to cítit při návštěvě čtvrti Mitte, která kromě toho, že zastupuje historické srdce města je i sídlem nejvýznamnějších správních institucí, stejně jako například několika významných německých novin.
Patříte-li proto mezi spíše konzervativně založené, nebo chystáte-li se do Berlína se starším příbuzným, neměli byste městskou část Mitte z trasy své prohlídky vynechat. Právě zde si totiž můžete zblízka prohlédnout některé z nejslavnějších historických budov ve městě, které se často staly součástí obrazů těch největších milníků světových dějin, jako je například slavná fotografie rudoarmějce vztyčujícího rudou vlajku na poničené budově Reichstagu.
Právě Reichstag je možná vůbec nejvýznamnější stavbou této části Berlína. Budova Říšského sněmu byla dokončena roku 1894 jako zamýšlený hlavní stánek nejvyšší politiky čerstvě sjednoceného Německa. Záměrem architektů zde bylo dosažení co nejvěrnější podoby palácům renesance, na níž hodlali uvnitř jejich stěn vrcholní politici navázat svými uvážlivými kroky. Historie nicméně pro Reichstag nakonec nachystala mnohem dobrodružnější a zároveň smutnější osud. Roku 1933 totiž právě zde vypukl velký požár, z nějž Adolf Hitler – měsíc po nástupu do funkce kancléře – obvinil německé komunisty, a který potom využil jako záminku pro první velké omezení základních občanských svobod.
Zdroj foto: Pixabay
